Dne 13.6. – 15.6. se v Královicích u Slaného konaly mezinárodní WAWE závody. Závodilo se od třídy L až po třídu Masters a sjelo se zde rekordních 70 jezdeckých dvojic z šesti zemí – Německo, Švýcarsko, Rakousko, Polsko, Nizozemsko, Česko. Ve třídě Masters jsme mohli vidět 19 jezdeckých dvojic! Také jsme byli poctěni spoluprací s mezinárodními rozhodčími a těmi byli Sandra Migl (Rakousko) a José Andrés Benito (Španělsko). Každý den byl program velmi naplněný – v pátek se odjezdily drezurní testy a večer proběhla slavnostní večeře, sobota byla o testech ovladatelnosti a také s vyhlášením třídy L, v neděli už se odjely poslední testy a to rychlostní, po kterých následovalo slavnostní vyhlášení od třídy S až po Masters. Tolik o uvedení těchto závodů a nyní rozhovory se všemi vítězi:)
Ve třídě L kategorie děti + junioři zvítězila Klára Táborská s koněm Alpinhorse Frederick, reprezentující Českou republiku.
- Popiš nám, jak ses cítila hned po dojezdu – tušila jsi, že to může stačit na vítězství? – Po dojezdu testu ovladatelnosti jsem byla nadšená z toho jak Fredík spolupracoval ale rozhodně jsem si nemyslela, že by to mohlo stačit na vítězství. Měla jsem skvělou konkurenci.
- Co pro tebe znamená tenhle výsledek? – Tento výsledek pro mě neznamená jen vítězství, je to další hromada zkušeností a hlavně se ke mně dostaly názory mezinárodních rozhodčích, kteří mě nevídají pravidelně.
- Můžeš nám představit svého koně? Jaký je při tréninku a jak se choval během závodního víkendu? – Fredíkovi je 9 let a máme ho od jeho 3 měsíců. Je to sice malý poník ale s velikým srdcem a neskutečným charakterem. Na tréninky a závody záleží jak se vyspí a jakou má náladu. Je hodný a pracovitý ale dokáže i pozlobit. Na CSO mě velmi potěšil svým laskavým chováním.
- Bylo během soutěže něco, co tě zaskočilo nebo naopak mile překvapilo? – Při testu ovladatelnosti mě zaskočil technický problém se zaseklou brankou. Ale Fredík i přes toto stál a čekal.
- Který test tě bavil nejvíce a který ti dal nejvíce zabrat? – Více mě bavila ovladatelnost. Byla pro mě pestřejší a méně náročnější.
- Máš už nějaký sen kam by ses chtěla v jezdeckém sportu posunout? – třeba jet vyšší třídu? – Postupem času bych se chtěla dostat do třídy S, na které již v tréninkách pracujeme.
- Kdo je tvůj největší jezdecký vzor? – buď v rámci working equitation nebo obecně mezi jezdci. – Mým obrovským vzorem je moje skvělá trenérka Barča Pleskačová. Líbí se mi její profesionální ale laskavý a citlivý přístup ke koni.
- Komu bys chtěla poděkovat za podporu během přípravy a závodu? – Chtěla bych hlavně poděkovat mamce a trenérce Barče bez kterých bych vůbec ani nezávodila. Dále bych chtěla poděkovat organizátorům závodů za uskutečnění akce.
Ve třídě L kategorie senioři zvítězila Julia Thut a Nemerito, reprezentující Švýcarsko.
- Můžeš nám říct, jak dlouho se věnuješ working equitation a co tě k této disciplíně přivedlo? – Jezdím Working Equitation asi 9 let. Původně jsem se věnovala baroknímu, jízdnímu boji, show a kaskadérskému ježdění. Jako autor knih o ježdění na jedné ruce mě Working Equitation vždy fascinoval… Po návratu do Švýcarska, po 10 letech práce a učení v Německu, mě švýcarští přátelé Working-Equitation pozvali do výběru pro švýcarský tým… tak to všechno začalo. Od nulové soutěžní zkušenosti po úroveň M a mistrovskou třídu seniorů. Takže začátek pro mě nebyl snadný a stále se učím.
- Jak se ti závodilo v tomto prostředí? – Českou republiku už známe z loňského ročníku European Tour, je to opravdu úžasná země s tou obrovskou krajinou. Takže jsme byli moc rádi, že jsme se po této trase mohli znovu vydat. Ustájení a prostředí byly skvělé. Byl to skvělý pocit tam jet!
- Měl tvůj kůň během víkendu silnější i slabší chvilky? Jak jsi na ně reagovala? – Náš freiberger Nemerito byl na své první soutěži mimo Švýcarsko, a proto byl trochu nervóznější, ale odvedl skvělou práci a vyhrál test ve své třídě. Saïd, můj hispánsko-arabský kůň, který se účastní mistrovské třídy, se cítil v drezuře úžasně a obsadil tam úžasné 4. místo. Pak byl trochu nervózní z obtížné startovní čáry v trailu… A pak byl tak překvapený a velmi šťastný, protože první 4 překážky zvládl tak snadno a dobře. Před všemi emocemi jsem nakonec zapomněla na trasu, což vede k diskvalifikaci. Takže moji koně byli naprosto skvělí, ale musela jsem se vyrovnat se zklamáním, protože určitě necestujete ze Švýcarska do Čech, abyste se ztratili 😉 Když jsem byla diskvalifikována, mou první automatickou reakcí bylo pochválit koně, protože pro mě bylo velmi důležité, aby si nemyslel, že je to jeho chyba… Pak jsem analyzovala, jak je možné, že jsem zapomněla na parkour, protože jsem se ho učila velmi podrobně předem, a uvědomila jsem si, že to tak opravdu bylo, protože jsem byla tak šťastná a zároveň překvapená, že začátek stezky zvládl tak super snadno. Takže jsem se dozvěděla, že příliš mnoho emocí nepomáhá soustředění, i když jsou pozitivní 🙂
- Co považuješ za svůj největší pokrok během sezóny nebo přípravy? – Nemerito mě opravdu znovu a znovu překvapuje, protože podle jeho názoru se v závodech Working Equitation vždycky umístil na prvním nebo druhém místě! Máme ho od jeho 6 měsíců. Je to velmi velký a silný kůň a v podstatě ho trénuji jen pro svého partnera Christopha, a proto jsem s ním začala trochu soutěžit v nižších třídách. Saïd letos udělal velký pokrok, že pro mě začal pracovat a v testech se uvolňoval, i když okolnosti v jiných velkých soutěžích letos nebyly snadné.
- Jak hodnotíš organizaci a atmosféru těchto závodů? – Organizace byla velmi profesionální a všichni zúčastnění lidé byli super přátelští, vše proběhlo hladce. Myslím, že byly dny, kdy se rozhodčí možná příliš necítili… Protože jsem byla jediným jezdcem švýcarského týmu, potřebovala jsem trochu více sebevědomí, ale tohle byla skvělá příležitost k rozvoji. A díky tomu jsme se spojili s mnoha jezdci z ostatních zemí, což bylo úžasné.
- Jaký je tvůj kůň a co tě na práci s ním nejvíc baví? – Saïd je opravdu můj nejlepší přítel, protože chovatel a majitel je můj kamarád ze školky, který kvůli třem dětem nemá čas jezdit. Protože Said byl ještě velmi malý, 4,5 roku starý, ještě nejezděný, nepřipadalo v úvahu, abych ho jako malá jezdkyně mohla startovat. Start byl docela náročný, ale cítila jsem, že je velmi rychlý, že je super chytrý a má dobrý cval. Všichni mi od té doby, co jsem byla známá, říkali „blázen“, že budu potřebovat lepšího koně na pracovní ježdění… Ale jsme na dobré cestě a tvrdě pracujeme na svých snech. Said miluje lidi, miluje práci a je velmi snadný a lehký na ovládnutí – ale je to také výbušný stroj. Jeho příjmení je „Warp 4“…
- Co pro tebe bylo o víkendu největší výzvou? Co jsi si z této soutěže odnesla? – Cesta zpět! Dostali jsme se do velmi silné bouřky, ne-li přímo do tornáda. Ale díky možnosti, že jsme si mohli vzít druhého koně Nemerita jako cestovního parťáka, Saïd zůstal v přívěsu klidný a všechno dobře dopadlo. Pak jsem se snad dozvěděla, že nestačí jen dobře znát trasu, ale také zůstat psychicky neutrální – abychom se dokázali soustředit.
Ve třídě S kategorie děti + junioři zvítězila Alexandra Typoltová a Urwins Jaffa, reprezentující Českou republiku.
- Můžeš nám popsat, co pro tebe bylo během závodů nejtěžší a jak jsi se s tím poprala? – Největší problém byly moje emoce, kdy se nám nepovedla drezura a já to chtěla vzdát, každopádně díky lidem kolem mě jsem zvládla do trailu jet s lepší myšlenkou.
- Jak dlouho se s tímto koněm připravuješ a co považuješ za váš největší společný úspěch? Co vám jde nejlépe? – S Jaffou trénujeme 9 let a jako největší úspěch beru to, že se nám s jeho stavbou těla podařilo ho podsadit, ikdyž s jeho stavbou to je těžké. Nejlépe nám jde určitě speed test.
- Který test tě nejvíce baví? – Určitě to je speed, ale i trail mě dost baví.
- Co tě motivuje dál závodit a zlepšovat se? – Nejvíce mě motivují výsledky ze závodů, ať už ty dobré, nebo ty špatné, ale vždy to dodá motivaci na to se zlepšovat.
- Jaký je tvůj další cíl nebo cíl do budoucna? – S Jaffou teď žadný cíl moc nemám, jedině doladit přeskoky. Hlavně bych se teď chtěla zaměřit na mého druhého koně a začít ji připravovat do Working Equitation.
- Jak jsi si celý závodní víkend užila? – Užila jsem si to nejvíce, jako každé závody. Organizace a vše kolem byla skvělá.
- Co sis z těchto závodů odnesla do další přípravy? – Zaměřit se na lepších přechodech ze cvalu do kroku a vypilovat kontracvaly.
- Kdo tě nejvíc podporuje? – Nejvíce mě podporují rodiče, jak finančně, tak i morálně a moji kamarádi, kteří sledovali jak závodím, za což jim jsem vděčná.
Ve třídě S kategorie senioři zvítězila Barbora Pleskačová a Alpinhorse Frederic, reprezentující Českou repuliku.
- Jak se tvůj vztah s koněm vyvíjel během závodního víkendu? Přišlo něco nečekaného? – Víkend jsem si moc užila a až na mé ,,zaváhání” ve speedu šlo vše podle mých představ.
- Co tě na této disciplíně stále drží/inspiruje? – Líbí se mi obrovská rozmanitost této disciplíny. Stále mě to inspiruje k tomu, co trénovat, v čem všem je potřeba se zlepšit. Udává mi to krásně směr, kterého se držím a motivuje mě to k preciznější práci.
- Přemýšlíš o přestupu do P nebo spíš ladíš detily v S? – Určitě bych se do P chtěla posunout. Je to teď můj cíl. Když zdraví moje i koníčků dá, tak si budeme příští sezónu držet palce 🙂
- Jak by jsi popsala svou jízdu – co se povedlo a co bys chtěla příště vylepšit? – S drezurou i trailem jsem byla velmi spokojená. Oba dva jsme byli velmi soustředění, dobře naladění a Fredík byl opravdu vnímavý, takže se mi s ním skvěle pracovalo. Ve speedu přišla z mé strany chyba, kdy jsem Fredíka špatně navedla a nohou jsem shodila barel a ještě větší chyba přišla ve chvíli, kdy jsem barel začala zvedat. Podle pravidel to nebylo nutné, ale pod tím velkým tlakem mi to nemyslelo.
- Jak vypadá vaše běžná příprava? – Fredík není můj, takže na něm primárně jezdí jeho panička, 13letá Klárka, kterou trénuji. Snažíme se přes sezónu věnovat tréninky převážně přípravě na workingové závody a pilujeme detaily.
- Co ti běželo hlavou při posledním testu – bylo víc napětí nebo radosti? – Speed testy mám velmi ráda, ale tentokrát panovalo spíš napětí, stres a také se to na mém výsledku podepsalo. Každopádně jsme se nenechali až tak s Fredíkem rozhodit a zabojovali jsme.
- Kdo tě nejvíc podporuje v každodenním jezdeckém životě? – Určitě rodina a i spoustu mých přátel. Pro mě je jezdectví/trénování práce, je to životní styl, který jsem si vybrala a myslím si, že už to prostě ke mně patří a všichni v mém okolí mě s tím tak berou.
- Co ti osobně dává working equitation? – Mně osobně dává working equitation inspiraci. Líbí se mi jak nás ta disciplína učí být precizní a neodsuzuje žádné koně, ani jezdce. Je to opravdu disciplína pro každého!
Ve třídě P kategorie senioři zvítězila Barbara Tuchowska a Albero VP, reprezentující Polsko.
- Jaký pro tebe byl tento závod – náročností, konkurencí, atmosférou? – Závody v Královicích jsou jednou z událostí, na kterou se vždycky moc těším. Před 3 lety jsem se poprvé zúčastnila Czech Summer Open. Byla to také moje první soutěž v zahraničí. Možná proto je to pro mě tak „sentimentální“. Všichni jezdci z různých zemí, kteří se navzájem zdraví a jsou tak přátelští a otevření, i když se chystají soutěžit proti sobě, krásně umístěné a moderní jezdecké centrum – to vše dělá tyto závody jedinečné. Letos byla ovladatelnost i speed promyšleně navržena, takže ježdění bylo atraktivní. Přesto to bylo stále náročné. Díky Alberovi bylo potěšením jet oba dva kurzy.
- Na co jsi z tohoto víkendu nejvíce hrdá? – Myslím, že největším vítězstvím pro mě bylo to, že Albero byl „lehký jako pírko“ a plně se soustředil na své pomůcky, což vedlo k tomu, že jsem si mohla jízdu prostě užívat. Bylo to poprvé, co jsem cítila, jak se veškerá ta tvrdá práce vyplácí a výsledkem je jen potěšení a zábava z jízdy. Na kolbišti nás nic nemohlo zastavit. Bylo to také poprvé, co jsem si po jízdě neměla na co stěžovat, dokončila jsem závod a řekla svému trenérovi: „No, to byla zábava.“
- Co pro tebe bylo největší výzvou? – Často se porovnávám a srovnávám své jezdecké dovednosti s ostatními kolem sebe, takže se vždycky potýkám s opracováním, kde jsem mezi ostatními závodníky, vypadám tak elegantně a jedu tak plynule. Říkám si – nejsem dost dobrá, nejsem ani z poloviny tak dobrá jako ostatní jezdci tady. Je pro mě těžké se soustředit na opracování a uvolnění během testu. Takže největší výzvou pro mě obvykle nejsou samotné překážky, ale to, co mi moje mysl říká před a během jízdy.
- V čem tě tento kůň nejvíce posunul a jak se ti s ním pracuje v běžném tréninku? – Myslím, že na Alberovi nejvíc obdivuji to, že během soutěže tak nějak ví, proč je tam, kde je. Jak často říkám – je hvězdou a ví to, rád se ukazuje. 😉 Na pravidelných trénincích pracujeme na jeho síle, uvědomění si vlastního těla a rovnováze. Myslím, že to všechno a výjezdy na různé soutěže v různých prostředích mu dodávají sebevědomí, které potřebuje, aby byl takový, jaký obvykle bývá – soustředěný, připravený na akci a tvrdou práci.
- Co pro tebe toto vítězství znamená? Splněný cíl, nebo jen další krok? – Po těžkém začátku sezóny během soutěže ve Stadl Paura, kde jsem se musela konfrontovat s drsnými poznámkami, to nebylo nic jiného než povzbuzení sebevědomí. Vím, že naše práce od vítězství v Královicích šla malými krůčky vpřed. Naše neúspěchy i vítězství jsou součástí cesty, kterou jsme si zvolili, a jsme připraveni na cokoli, co přijde.
- Když se podíváš na konkurenci – co tě na ostatních jezdcích inspirovalo? – Ráda pozoruji různou dynamiku vztahů vytvářených mezi jezdci a jejich koňmi, kterou lze vidět ve stájích, během opracování i na kolbišti. Také si všímám detailních a perfektně načasovaných pokynů zkušenějších jezdců, jejich přesnosti při dodržování trasy naplánované během prohlídky a schopnosti přizpůsobit se nepředvídaným událostem.
- Máš nějaký dlouhodobý cíl nebo směr, kam se chceš jako jezdec ubírat? – Od doby, kdy jsem začala trénovat s Ewelinou Zoń a zúčastnila se své vůbec první soutěže v roce 2022, jsem si stanovila cíl soutěžit s Alberem na mistrovské úrovni a možná se pokusit kvalifikovat na mistrovství Evropy nebo světa, kde bych mohla reprezentovat Polsko. Cíl je obrovský a většinou zní abstraktněji, než je možné v mé hlavě. Máme před sebou spoustu tvrdé práce, abychom se k jeho dosažení alespoň přiblížili. Ale i kdybych se k tomuto cíli dostala, všichni víme, že cesta jezdce nikdy nekončí, vždycky se dá něco zlepšit, protože každý malý detail se počítá. Takže… skutečným cílem je tvrdě pracovat na tom, abych byla každý den lepší jezdkyní, abych byla dobrým ochráncem svého koně, aby zůstal silný, zdravý a šťastný. Uvidíme, co nám budoucnost přinese.
- Máš zkušenosti s jinými jezdeckými disciplínami, nebo jsi byla od začátku věrná workingu? – Když jsem začínala se svým jezdeckým dobrodružstvím v mnoha různých rekreačních stájích, měla jsem možnost vyzkoušet si skoky a také, řekněme tomu drezuru, i když to byla jen práce na rovině. Jak jsem již řekla, mou první soutěží, které jsem se zúčastnila, byla Working Equitation v roce 2022 a od té doby s touto disciplínou vždycky lpím srdcem i duší.
Ve třídě Juniors WAWE zvítězila Nené Gall a Nino Bonito, reprezentující Německo.
- Jaký to byl pocit stát na stupni vítězů pod vlajkou Německa na mezinárodní scéně v Čechách? – Možnost reprezentovat Německo pro mě byla úžasná a vzrušující zkušenost.
- Co ti tato zkušenost dala nejvíce – buď jako jezdci nebo jako člověku? – Nejvíc mi dalo poznat jiné národy a zúčastnit se mé druhé mezinárodní soutěže.
- Máš v hlavě už další cíl – jiné mezinárodní závody nebo posun v domácím žebříčku? – Ano, mám nový cíl – jet na mistrovství Evropy v srpnu a hlavně se bavit se svými týmovými kolegy.
- Koho vnímáš jako svou největší oporu – trenéra či rodiče? – Největší oporou jsou mi rodiče, protože mi tohle všechno umožňují – ale samozřejmě také trenéři, bez kterých bych nejezdila tak dobře, jak jezdím.
- Co bys ráda vzkázala ostatním juniorům? – Všichni by si to měli prostě užít – jak jste mohli vidět u mě, je možné se probojovat z posledního místa na první.
- Jak se choval tvůj kůň v cizím prostředí? – Moji dva koně neměli s prostředím absolutně žádný problém, protože už mají zkušenosti s cestováním.
- Co pro tebe znamená být součástí reprezentace? – Pro mě to hodně znamená a je to čest být součástí týmu se svým koněm.
- Co sis z tohoto zážitku odnesla jako nejdůležitější lekci? – Pokračovat dál a vzít si radost s sebou do každé jízdy – bez ohledu na to, jak to dopadlo předtím nebo potom.
Ve třídě Young riders WAWE zvítězila Kristína Kletečková a Huevo, reprezentující Českou republiku.
- Reprezentovat Česko mezi mladými dospělými není jen tak, jaká to byla pro tebe výzva? – Byla a je to velká výzva, pro nás oba. Working Equitation jsme se začali věnovat teprve minulý rok, všechny překvapilo jak rychle to pochopil. Konkurence je silná ale to nás nezastaví.
- Kdo tě na této cestě nejvíce inspiroval? – Nejvíce mě inspirovala moje trenérka a majitelka koní Lenka Šteklová, jsem jí moc vděčná za všechno. Dále mě inspirují zahraniční jezdci jako například Mafalda Galiza Mendes a nebo Tiago Alves, který mi hodně pomohl na workingové cestě.
- Jak se liší atmosféra mezinárodních závodů oproti normálním? – Mezinárodní závody jsou o něco náročnější než normální, na jezdce a koně je vyvíjen větší tlak. Ale vždy se těším až potkám všechny mezinárodní jezdce, všichni jsou na sebe moc milí a přátelští.
- Jaká byla během závodů tvoje nejsilnější stránka a co ti dalo zabrat? – Moje nejsilnější stránka je, že jsem velice klidná a soustředěná během závodů, takže mě nic nerozhodí. Nejnáročnějším testem z celých závodů je pro mě vždy test ovladatelnosti.
- V čem tě tahle zkušenost nejvíce obohatila? – Určitě v tom, že jsem si uvědomila, co všechno s Huevem dokážu a že jsme dobrý tým. Dále jsem si odnesla spoustu nových zkušeností.
- Komu vděčíš za to, že ses mohla tohoto závodu zúčastnit? – Jsem velice vděčná Lence Šteklové, která mi umožnila závodit a trénovat s Huevem. Také jsem ráda za svojí podporující rodinu.
- Představ nám svého koně – co je jeho nejsilnější stránkou? – Huevo je krásný lusitánský valach, kterému je 13 let. Minulý rok byl dovezen z Portugalska k nám do Česka. Má velmi klidnou hlavu a dokáže zachovat klid. Working jezdí od minulého roku a rychle si ho oblíbil.
- Jak vnímáš rozdíly mezi jezdci z různých zemí, stylem nebo přístupem? – Každý jezdec z jiné země je další konkurence od které se dá přiučit. Nějaké velké rozdíly nevnímám.
Ve třídě Masters WAWE zvítězila Martina Weteschnik a Bogalho, reprezentující Rakousko.
- Vítězství na této úrovni je obrovský úspěch – co pro tebe osobně znamená? – Znamená to pro mě hodně. Není to jen výsledek – je to odraz let každodenní práce, důvěry a odhodlání mezi mnou a mými koňmi. Vítězství na této úrovni potvrzuje, že jsme na správné cestě, a dává mi ještě větší motivaci do budoucna.
- Jaká byla tvoje strategie a jak moc jsi ji musela během závodů přizpůsobit okolnostem? -Mojí strategií bylo soustředit se na náš rytmus a udržovat komunikaci s koňmi co nejjasnější a nejklidnější. Klíčem bylo zůstat přítomný a dělat drobné úpravy, aniž bychom ztratili spojení.
- Jak dlouho se svým koněm tvoříte jezdeckou dvojici? – S Bogim jsme tým od roku 2012. Chvíli trvalo, než jsme si navzájem opravdu porozuměli, ale právě tato cesta dělá toto partnerství dnes tak silným.
- Jak bys popsala svůj osobní vývoj ve working equitation za poslední roky – kam jsi se posunula? – Začala jsem se zvědavostí a velkým respektem k této disciplíně – kombinuje preciznost, eleganci a opravdové jezdecké umění. V průběhu let jsem získala sebevědomí, technické dovednosti a emocionální pouto s mým koněm. Byla to proměna jak pro jezdeckou tak i lidskou stránku. Vlastně jsem pocházela z rekreačního ježdění a kdysi jsem se trochu věnovala westernovému ježdění – ale to je jako před věkem. Working Equitation mi otevřel úplně nový svět.
- Je ještě něco, co tě na této disciplíně dokáže překvapit? – Ano a to jak hluboce to vyzdvihuje charakter koně i jezdce. Working equitation nelže. Ukazuje přesně, kde je vaše komunikace silná a kde potřebujete růst. Ta upřímnost mě stále překvapuje – v dobrém slova smyslu.
- Kdo byl nebo je tvojí největší inspirací v jezdeckém světě? – Jsou to má jména, která mě v jezdeckém světě inspirují každý den. Ať už jsou to jezdci, které obdivuji z dálky, trenéři, od kterých jsem se osobně učila, nebo i obyčejní lidé s koňmi, kteří žijí opravdovým jezdeckým uměním s tichou důsledností – od všech si něco beru.
- Jaké poselství bys předala mladým jezdcům, kteří se jednou chtějí dostat sem, kde jsi ty? – Buďte trpěliví. Buďte důslední. Zaměřte se na vztah se svým koněm, ne jen na výsledky. A co je nejdůležitější: nikdy se nepřestávejte učit – od ostatních, od svého koně i ze svých vlastních chyb.
- Jak důležitá je pro tebe souhra s koněm na této úrovni – a jak se k ní člověk propracuje? – Je to všechno. Na této úrovni už nejde o ovládání koně – jde o tanec s ním. K tomu se při každodenním tréninku snažíte časem, důvěrou a nekonečnými krátkými rozhovory. Společně si vybudujete jazyk – takový, který funguje pod tlakem i v tichu.
Zazářili jak mladí talentovaní jezdci, kteří teprve objevují krásu této disciplíny, tak zkušení matadoři, kteří dokazují, že cesta ve working equitation nikdy nekončí – jen se stále víc prohlubuje. Všichni vítězové, které jsme měli možnost vyzpovídat, ukázali nejen jezdeckou dovednost, ale především pokoru, vášeň a chuť se neustále zlepšovat. Děkujeme všem organizátorům, jezdcům, rozhodčím, dobrovolníkům i divákům, kteří pomohli vytvořit akci, na kterou budeme dlouho vzpomínat!
